Po návratu z Nového Zélandu – z překrásné krajiny, kde lidé působí jako balzám na duši a kde se nevyskytují žádná hrůzostrašná zvířata, mi bylo hned jasné, že další mé kroky budou směřovat k pravému opaku – do Afriky! Prahla jsem nejen po dobrodružství, ale také po pomoci dětem, které tam žijí v nelidských podmínkách.
Byla jsem doslova nadšená, když jsem ne dlouho po mém nápadu, objevila inzerát: Hledáme dobrovolníky do Afriky. Během dvou týdnů jsem podepsala 14-ti měsíční smlouvu pro jednu humanitární organizaci. Půl roku probíhala příprava na projekt v Dánsku a pak už mi nic nebránilo vydat se do Zambie – do buše, kde na mě čekalo přes 300 sirotků.
Moje práce spočívala převážně v přednáškách ohledně hygieny, nemocí – hlavně HIV, AIDS, ale také geografii, angličtině atd. Během těchto šesti měsíců jsem si dala za úkol jasný cíl: jakkoliv pomoci těmto dětem.
Mezi mé výsledky patří: zorganizování Vánoc pro všechny sirotky v okolí. Dětí dorazilo přes 300, na všechny se dostalo s jídlem, s pitím, i s dárečkem. Z původně plánovaných 2 – 3 hodin vánoční oslavy se stalo 6 hodin! Děti poprvé v životě měli Vánoce se stromečkem a s dárky a já poprvé v životě měla Vánoce s mokrým hadrem na hlavě :o) – ale s dobrým pocitem na duši.
Další pomoc Zambii – ještě v ČR jsem uskutečnila sbírku na pomoc Africe, kde se převážně díky mým rodinným příslušníkům vybralo okolo 500 Eur. Veliká část těchto peněz byla použita na pomoc klinice v buši. V hlavním městě Lusaka jsem zakoupila solární panel a od Vánoc 2006 mají v Kaumbské klinice světlo.
Další část peněz byla použita na zrealizování čtyř latrín u kliniky, aby pacienti už nemuseli vykonávat potřebu v buši…
Každopádně největší rozruch rozhodně zapříčinila sbírka šatstva, školních potřeb a hraček v Děčíně, kterou v lednu 2006 převezl ministr Cyril Svoboda do Namibie.
Sbírka vážila téměř 400 kg a byla přes měsíc uskladněna v Angole, dokud pan Robert Kopecký za pomoci paní Marie Imbrové sbírku nedopravili do Zambie, přímo na místo kde jsem šest měsíců působila a kde byla již netrpělivě očekávaná všemi dětmi. Bohužel já jsem se již této oslavy v Zambii neúčastnila, protože poslední dva měsíce programu jsem měla na starosti přednáškové turné v USA.
Ještě však před svým odjezdem jsem se zúčastnila otevření školy pro sirotky, kde také vznikl nápad o adopci na dálku. Školu založila paní učitelka Mercy Mbuzi ve svém domě a začínala s patnácti sirotkami. O rok později je zaregistrovaných sedmdesát sirotků, kteří jsou rozděleni mezi dvě učitelky. Díky další sbírce, která tentokráte byla finanční a která se uskutečnila v prosinci 2006 v Děčíně v kostele Sv. Václava a Blažeje, měli tito sirotci překrásné Vánoce se spoustou jídla a pití a dárků. To není všechno – pomoci z ČR si všimli i ostatní lidé v Monze a paní učitelce Mbuzi a jejím sirotkům dali k dispozici část kostela, kde může děti vyučovat!
V dubnu 2007 vznikla adopce na dálku jako pomoc těmto sirotkům, aby jim umožnila vzdělání, které je v Zambii placené. V současné době 111 dětí má svého sponzora.
